Informace o budově

Koldům

Vedle velice intenzivní a koncentrované těžby hnědého uhlí se na Mostecku začal v minulém století rozvíjet chemický průmysl. V období druhé světové války vznikl na území obce Záluží hydrogenační závod STW (Sudetenländische Treibstoffwerke AG) na výrobu paliv, jímž se německá strana snažila řešit nedostatek pohonných hmot pro své válečné úmysly. Chemický závod se na sklonku války stal válečnou kořistí Rudé armády. Sovětská strana ho po ukončení války v roce 1945 předala Československým orgánům. Vedle mnoha problémů se zprovozněním poškozené chemičky, převážně spojeneckými nálety, bylo potřeba řešit i sociální problémy zaměstnanců. Ve válečných letech velkou část pracovních sil tvořili zajatci z celého světa a německé obyvatelstvo, jehož podstatná část byla na základě poválečného uspořádání Evropy odsunuta. Tato skutečnost společně s poválečnou průmyslovou expanzí zaměřila politiku státu na osidlování pohraničí, což vyvolalo potřebu naléhavě řešit otázky bydlení nových zaměstnanců z celé republiky.

Vedle stavby rodinných domků a obytných domů obvyklých typů se z tehdy pochopitelných důvodů rozhodli pro stavbu kolektivních domů. Tehdejší Stalinovy závody vypsaly soutěž, ze které vítězně vyšel návrh architektů Hilského a Linharta, kteří byli inspirováni tvorbou francouzského architekta Le Corbusiera. K myšlence stavby vysokých kolektivních domů vedla mimo jiné také podstatná okolnost a tou je nedostatek vhodných stavebních ploch v tomto místě. Uhelná sloj vybíhá vysoko k úpatí Krušných hor a na poddolovaném území také nelze stavět. Zbývá zde velmi úzký zastavitelný pruh, vhodný i klimaticky pro hromadnou zástavbu. Pro staveniště kolektivního domu bylo zvoleno místo situované východně od Litvínova. Pozadí stavby tvoří masiv Krušných hor, vpředu se rozkládá panorama Českého středohoří. Celá stavba je zasazena do zeleně a v těsné blízkosti se nachází bazén, tenisové kurty, sportovní hala, ale také základní škola. Původně se plánovalo, že bude vybudováno 5 - 7 takových budov, ale nakonec byl postaven pouze jeden kolektivní dům, zkráceně Koldům. Tato zkratka se vžila a je všeobecně používána. Objekt se skládá z dvojice obytných křídel o třinácti podlažích, mezi nimiž je umístěna střední budova o sedmi podlažích, ve které byly umístěny společné služby. Jedná se především o dětskou školku a jesle, prádelnu, společnou jídelnu s kuchyní, kluby, čítárnu s knihovnou, samoobsluhu, holičství a kadeřnictví, krejčovnu, internát pro mládež a v suterénu výměníkovou stanici. V obou obytných křídlech je celkem 354 bytů, z nichž je 100 bytů třípokojových mezonetových, 174 dvoupokojových a 80 garsoniér. Celý objekt měl pojmout asi 1 400 obyvatel včetně internátu. V suterénu obytných křídel byly dílny, klubovny, ateliéry, tělocvična a přednášková síň. Střecha měla sloužit k opalování a vyhlídce. Pro svoji jedinečnost se stavba dostala do učebnic stavitelství a architektury.

Stavba probíhala ve dvou etapách. Jako první bylo dokončeno v roce 1952 západní křídlo a střední trakt, za použití hlavních nosných prvků z oceli, železobetonových stropů a vyzdívaného obvodového pláště. Východní křídlo bylo dostavěno o 5 let později jako železobetonový monolitický skelet. O údržbu objektu se zpočátku staral chemický závod prostřednictvím své údržby. Později byl objekt předán městu Litvínov. Nový vlastník zajišťoval údržbu prostřednictvím Městského podniku bytového hospodářství. Prováděná údržba, která nedosahovala potřebné kvality, nebyla schopna účinně čelit stárnutí objektu.Střední trakt byl v roce 1984 zasažen rozsáhlým požárem. Teprve na počátku 90. let byl opraven soukromým subjektem, který si střední trakt pronajal na 33 let od města Litvínova a kompletně jej přestavěl na hotel. Za tuto opravu, na které se město nemuselo finančně podílet, byla s firmou podepsána smlouva o pronájmu za 1,- Kč ročně.

V roce 2012 byla obytná křídla privatizována a novým vlastníkem se stalo Stavební bytové družstvo Krušnohor. Od té doby se odvíjí věci, které si můžete přečíst v ostatních částech tohoto webu.

Pavel Hammerlindl